Expozice z období 1880–1949

První udičkáři se u našich vod začali objevovat ve druhé polovině 19. století

Rybářské nádobíčko v dobách Rakousko-Uherské monarchie bylo primitivní. Chytalo se převážně na dlouhý bambusový bič bez navijáku, s konopnou nebo hedvábnou šňůrou. První navijáky začali rybáři používat okolo roku 1900. Zprvu jen obyčejná kolečka, zvaná roláky. Tyto kolovrátky sloužily zejména jako zásobník šňůry pro delší nahazování, či možnost odvíjení při souboji s větší rybou.

Smekací navijáky

Po skončení první světové války začal rybářský sport vzkvétat. Rostly počty nových stoupenců Petrova cechu a rybaření už nebylo výsadou mužů v důchodovém věku. Přicházeli i mladší adepti a rybářské náčiní se začalo technicky zdokonalovat. Touha po chytání ryb s jemnými šňůrami, kratšími lehčími pruty a delšími hody, dala zcela nový směr výrobě navijáků. Jednoduchá kolečka na tento úkol již nestačila a hledalo se řešení jiné.

Konečně byl zkonstruován naviják, u něhož při vrhu šňůra nemusí roztáčet cívku, čímž brzdí délku hodu, ale kde hladce klouže přes okraj cívky, která se neotáčí, je stabilní. Díky této vlastnosti se smekacím navijákům původně říkalo navijáky s pevnou cívkou. Praotcem smekacích navijáků se stal Illingworth, patentovaný v roce 1905. Jeho doslova archaický vzhled byl ještě velmi vzdálen podobě dnešních smekacích navijáků. Pevnou cívku však měl. Tělo s velkým převodovým kolem a malou cívkou měl i model Allcock Stanley z roku 1928. Následující modely firmy Allcock byly již mnohem podobnější současným navijákům, kdy zdokonalený převodový mechanizmus umožnil podstatně zmenšit těleso navijáku. V roce 1932 představila firma Hardy první model navijáku Altex, který měl již podobu klasických smekacích navijáků. Během třicátých let prošel Altex několika vývojovými proměnami a stal se nejlepším anglickým navijákem své doby. Tento model se stal vzorem pro ostatní výrobce.

Náš trh byl zprvu téměř výhradně závislý na zboží z dovozu, zejména z Anglie, která byla kolébkou rybářského sportu. Během třicátých let minulého století však drahému zahraničnímu zboží začala šlapat na paty tuzemská konkurence. Kromě velkých firem jako SOL Děčín a Jaro J. Rousek Zámek Žďár, vyráběly rybářské náčiní i menší firmy, jako Tvrdík Jaroslav Zeleneč, Vlček Stanislav Přepeře, Tlustoš Adolf Praha, Karel Klír Šnepov, Stibůrek Jaroslav Praha a mnoho dalších.